Slovensko

25.08.2012 00:00

Slovensko

25. – 31. 8. 2012, účast: Petr Bittner, David Lein a Jan Kutý

Sobotu jsme začali v Bochovicích u Třebíče. Nejprve to vypadalo dost špatně, u silnice byla místo pole louka. Vzdálenější pole bylo sice zorané, ale čerstvě, a k tomu i hustě posypáno hnojem. Přesto se po chvíli začalo dařit a každý si naplnil igelitku poměrně dobrými vzorky hradbových ametystů. Po vybroušení se ta pravá krása teprve ukáže. Ztížené podmínky čerstvě zoraného pole bohatě vynahradilo, že ametysty nebyly vysbírány. Z Bochovic jsme jeli do Kojatína, lokalitu se nám však nepodařilo najít. Den jsme zakončili v Pokojovicích. Les byl od poslední návštěvy značně nově rozkopán, dlouhé hledání však přineslo pouze pár ukázek nepříliš zdařilých korundů.

Ze soboty na neděli nám řádně sprchlo, ale když jsme se brzy ráno, lehce po desáté :-), vyvalili ze stanu, již zase svítilo sluníčko. Na další dny jsme si však již raději nařídili budík. V neděli jsme zahájili Heřmanovem. Lokalitu heřmanovských koulí jsme našli, ale byla zarostlá, žádné čerstvé výkopy a ani my jsme nehodlali kopat v lokalitě přírodní památky, a tak jsme popojeli dále. Pískovna v Ostrožské Nové Vsi je sakumprásk oplocená a hlídač nám skrze komunikační zařízení u brány s kamerou sdělil, že bez povolení vedení máme smůlu. Stejně špatně jsme dopadli i u lomu na Bučníku u Komni. Lom je též oplocen, byť bez hlídače, ale my jsme se ani nepokoušeli najít nějakou díru. Při odchodu jsme potkali zřejmě pracovníka lomu, který nám dost nerudně sdělil, že v provozní době nás do lomu nepustí z důvodu bezpečnosti a mimo provozní dobu také ne, protože tam nikdo není. Ve vsi jsme se navíc dozvěděli, že lom je elektronicky zabezpečen. Neděle nám tedy nepřála a jedinou zajímavostí byla návštěva muzea Jana Ámose Komenského v Komni. Do další památky, domu zvěrokleštiče jsme se bohužel nepodívali, průvodkyně uvedená na cedulce nebrala telefon. Noc jsme strávili v nedalekém penzionu Lopata.

V pondělí jsme dojeli již na Slovensko a zahájili jsme v oblíbené lokalitě dřevitých opálů u Povrazníku. Během večera jsme našli jen tak na povrchu pár úlomků. Na rozdíl od loňské návštěvy, kdy se tam pro bahno nedalo hledat, byla však lokalita suchá a čerstvě vykopaná díra v levé části lokality se tvářila velmi slibně.

V úterý ráno jsme tedy rovnou zaútočili na dno jámy, ovšem zcela bezvýsledně :-(. Já i Petr jsme to vzdali a paběrkovali po okolí, jen David vytrval a dloubal porůznu do stěn jámy. Trpělivost se vyplatila. Objevil kapsu, ve které jsme potom během dopoledne vybrali asi dvacet slušných ukázek dřevitého opálu a spoustu úlomků. Takové kusance, které pamatuji z prvních návštěv před pětadvaceti lety, to sice nebyly, ale přesto velmi potěšily. Odpoledne jsme pokračovali na lokality u Ľubietové. Na lokalitu Podlipa jsme jen tak mrkli, oproti loňskému roku beze změn. Pokud by bylo natěženo čelo haldy, chtěli jsme zkusit najít nějaké langity, ale náhoda se nekonala. Pokračovali jsme proto na lokalitu Svätoduška. Ani jsem si nepamatoval, jak daleko a do kopce to od silnice je :-). Zda jsme našli nějaký euchorit nevím, moc kvalitního materiálu zde nebylo, budeme se muset poptat někoho, kdo jej rozezná. Podařilo se nám zde však najít několik vzorků s azuritem, který zde není zas tak úplně běžný.

Ve středu jsme přejeli do obce Poniky a podle pokynů místních jsme se vydali hledat lokalitu Farbiště. Mapy, popis i rady selhaly a ani rada bači na lukách nepomohla. V horku, vyprahlí bez vody a zklamaní jsme se trmáceli zpět a v podstatě naprostou náhodou jsme vyšli přímo na lokalitu. Minuli jsme odbočku… Malachity a azurity z Farbiště u Ponik vypadají jinak než z Ľubietové či Piesků, neboť se zde vyskytují v melafyrech. Každý si nasbíral vzorků dosyta. Zda je mezi sebranými vzorky nějaký tirolit, to si opět budeme muset nechat posoudit někým zkušenějším. K večeru jsme dorazili do Španej Doliny, kde jsme si dopřáli přepych penzionu.

Ve čtvrtek jsme vyrazili na Piesky. Příjemný a pohodlný priekop, štola cca kilometr dlouhá, spojující Španiu Dolinu a Piesky je, jak nám sdělil majitel penzionu, bohužel zamřížovaná a zamurovaná a tak nám nezbylo nežli jít po turistické trase. Na Pieskách jsme měli mimořádné štěstí. Levá boční i horní halda, které vždy poskytovaly nejlepší ukázky, byly úplně čerstvě rozbagrované. Nabrali jsme si zejména azuritů, že jsme je málem neunesli. Myslím, že se nám povedlo najít asi nejlepší ukázky, jaké jsem zde za svých asi šest návštěv viděl. Odpoledne jsme vyrazili do Tajova. Podle popisu měla být lokalita auripigmentu a rumělky 1,5 km od obce, v potoce cca 10 m od silnice. Obec se však rozrostla, a tak jsem prošel přímo korytem potoka více než dva km, než jsem lokalitu objevil. Je dnes přímo za v podstatě posledním domem obce Tajov, místní části Riečky. Auripigment je zde na trhlinách vápence a nalezli jsme pouze malé tečky a impregnace. Malý vzorek rumělky našel pouze David. Na doporučení domorodce jsme ještě večer přejeli k nedaleké obci Ortúty, kde měla být nedávná těžba rtuti.

V pátek ráno jsme se vypravili hledat těžbu, ale zjistili jsme, že veškeré haldy jsou rozhrnuté a zrekultivované, a tak se již žádný nález nekonal. Cestou jsme potkali pouze velmi oprsklou lišku, která si v klidu přešla necelých deset metrů od nás. Po tomto rozloučení již následovala cesta zpět do Prahy. Nevím jak David a Petr, ale já odhaduju, že jsem si dovezl tak 40 kg vzorků. Jsem prostě hamoun :-).