Severozápadní Čechy a Německo

26.03.2016 00:00

26. – 28.3.2016, účast Petr Bittner, Petr Havránek, Vladimír Hofman, Filip Hošek, Jan Hošek, Jan Kutý, David Lein a Zdeněk Šaroun

Sobotu jsme zahájili návštěvou pole u Korozluk, našli jsme však pouze jeden vzorek aragonitu v haldičce u cesty. Dále jsme pokračovali do porcelanitového lůmku v Dobrčicích. V suti nebyl tentokrát v podstatě žádný kvalitní porcelanit, ale nalámali jsme si čerstvý ze stěny. Krátce jsme se zastavili na Hořenci a pod Chrášťany, nálezy aragonitu a pyropů byly spíše dokumentační. Další mineralogickou lokalitou byl minilůmek u Bíliny, opět spíše na dokumentační ukázky krystalů biotitu. Pole s aragonity u Bílinky byla bohužel zarostlá. Poslední sobotní lokalitou byla Mariánská skála v Ústí nad Labem. Závodní lomu nás varoval, že po zimě mají téměř odtěženo, přesto si však každý pár pěkných dutin se zeolity odnesl. Pouze fotograficky jsme zdokumentovali velkou, překrásnou dutinu se zeolity, která však byla bohužel v příliš velkém balvanu, navíc na nebezpečném místě ve stěně odstřelené suti.

V neděli jsme vyrazili za acháty do Německa, k obci St. Egidien. Jedno pole však bylo bohužel loukou a druhé s natolik vzrostlým ozimem, že nebylo hledatelné. V agrární haldičce u lesa Zdeněk vyhrábl jeden malý a bohužel i netypický vzorek z této lokality. Protože jsem si na webu přečetl, že v obci by měl být jakýsi „mineralienkabinet“ a že tam někde též bydlí místní sběratel, který acháty prodává, zkoušeli jsme se poptat místních. Zjistili jsme však, že německá obec o velikonoční sobotě je jak po vymření. Jedna skupinka místních nás poslala kamsi do ulice Achatstraße, ale tam jsme nic nenašli. Druhá naše skupina natrefila na několik kluků pro Německo netypické snědší pleti, kteří nabídli, že nás dovedou tam, co se prodávají kameny a skončili jsme u stavebnin J … Po neúspěchu u St. Egidien jsme pokračovali k obci Friedrichsgrün, kde v okolí na polích též mají být acháty. Našli jsme dvě pole, krásně poorané a opršelé, ale kde nic, tu nic. Dalším cílem byla topazová skála a muzeum u Schneckensteinu. Muzeum bylo velmi pěkné, doporučuji. Pouze mě zarazilo, že se v něm nedají koupit vzorky s místními topazy (nabízeli nám jen jakési brazilské). Po návštěvě muzea, již k večeru jsme se šli podívat k samotné topazové skále. V lese navíc ležel sníh a tak bylo o to větší překvapení, že v okolí skály byly v lese drobné výkopy s kamením a v částečně odtátém sněhu téměř co kámen, to topaz. Tak jsme rozhrabávali sníh, vybírali kameny a každý si odnesl bohatě vzorků. Nejsou to samozřejmě žádné výstavní kusy, ale jediný nález toho dne velice potěšil. Samotná topazová skála je oplocená a za plot jsme samozřejmě nelezli.

Pondělí jsme zahájili u Horní Blatné. Velké naděje jsme si nedělali, neboť i zde byla ještě v lese spousta sněhu. Přesto jsme lokalitu pyroluzitů, stejnou, co jsme navštívili již dříve se zájezdem mineralogické sekce Společnosti Národního muzea, našli a navíc i zde byl z většiny sníh odtátý. Strávili jsme asi dvě hodiny rozbíjením kamení a každý si nějaký vzorek odnesl. Mě se zde povedlo najít docela slušnou dutinu s téměř centimetrovým krystalem pyroluzitu uvnitř. Poslední lokalitou byla Valeč u Podbořan a hyality. Poté co zde zrušili vojenský újezd, se ale patrně stala turistickou atrakcí, neboť jsme cestou k ní potkali další mineralogy, co se z ní zrovna vraceli. Nálezy (bez kopání, jen prohrabáváním haldiček) byly velmi skromné, pouze Zdeňkovi se podařilo najít celkem slušnou hyalitovou korunku.