Radioaktivní minerály – bezpečnost, sběr, přeprava a skladování v domácí sbírce

20.08.2023 22:47

 

  1. Obecné informace o radioaktivitě přírodních minerálů a hornin
  2. Vyhledávání a bezpečnost sběru přírodních radioaktivních vzorků
  3. Bezpečnost manipulace a uložení v domácích sbírkách
  4. Legislativní rámec sběru, transportu, uložení a případného prodeje přírodních radioaktivních minerálů
  5. Použitá literatura a zdroje

 

Tento text je pouze praktickým doporučením. Pokud se jím budete řídit, tak by vám radioaktivní vzorky neměly ublížit. Existuje však pouze jeden způsob, jak zabránit veškerému riziku přinášenému radioaktivními minerály, a to zcela se jim vyhnout. Byť je riziko při správných postupech zanedbatelné, nikdy není nulové. (5)

 

Pro sběr, uchovávání, ani další nakládání s přírodními radioaktivními nerosty není třeba žádné povolení. Je však nutné zachovávat běžnou hygienu a další postupy ochrany zdraví a životního prostředí. Uranové rudy, uran sám a transurany nejsou jen radioaktivní, ale též vysoce toxické kovy.

 

Ke stažení: Radioaktivní minerály – bezpečnost, sběr, přeprava a skladování v domácí sbírce (.pdf)

 

 

1. Obecné informace o radioaktivitě přírodních minerálů a hornin

 

Jednotky, ve kterých se měří radioaktivita, jsou pro laika poměrně nepřehledné. Podrobnosti lze najít například zde: https://edu.techmania.cz/cs/encyklopedie/fyzika/atomy-castice/detekce-ionizujiciho-zareni/radioaktivni-veliciny-jednotky

 

Nejčastěji je hledán vztah mezi sieverty a becquerely. Sievert (Sv) je jednotka ekvivalentní dávky, což znamená, že se používá k vyjádření biologického účinku ionizujícího záření na živé organismy. Sievert bere v úvahu jak druh ionizujícího záření, tak také citlivost různých tkání a orgánů v lidském těle na tento druh záření. Sievert se používá k měření efektivní dávky záření, která se označuje jako „dávka ekvivalentní“.

 

Becquerel (Bq) je jednotka aktivity, která udává počet rozpadů radioaktivního materiálu za sekundu. Aktivita vyjadřuje, jak rychle se radioaktivní materiál rozpadá. Jednoduše řečeno, jeden becquerel znamená, že jedno jádro atomu v materiálu se rozpadne za sekundu.

 

Vztah mezi sieverty a becquerely je následující: Sievert je závislý na aktivitě (Bq) a na koeficientu účinnosti, tedy převodním faktoru (správně „konverzní koeficient“), který zohledňuje biologický účinek daného typu záření (vlnové délky). Vztah mezi sieverty (Sv) a becquerely (Bq) je dán rovnicí:

 

Sievert (Sv) = Aktivita (Bq) × konverzní koeficient *)

 

Tato rovnice umožňuje převod mezi jednotkami, když je známa aktivita a koeficient účinnosti daného záření.(https://chat.openai.com/)

 

*) Je třeba dále uvážit, že některé části těla jsou zranitelnější než jiné. Např. stejná ekvivalentní dávka vyvolá spíše rakovinu plic než rakovinu jater. Předmětem zvláštní pozornosti jsou potom reprodukční orgány ve vztahu k riziku dědičných následků. Aby bylo možno porovnat dávky, kdy jsou ozářeny různé tkáně a orgány, jsou ekvivalentní dávky váženy také ve vztahu k rozdílným částem těla. Výsledkem tohoto vážení podle vnímavosti jednotlivých tkání a orgánů je veličina zvaná efektivní dávka, která se také vyjadřuje v jednotkách sievert (Sv). Přitom efektivní dávka je ukazatelem pravděpodobnosti vzniku nádorů či genetických změn po ozařování malými dávkami, a není tedy určena k posuzování následků ozáření dávkami vyššími.(14)

 

Nejdůležitější věc, kterou potřebujeme měřit, je tedy vliv záření na člověka. Protože různé druhy záření mají při shodné dávce odlišné účinky, zavedla se pro přesnější vyjádření účinku záření na člověka veličina zvaná dávkový ekvivalent, jehož jednotkou je sievert (Sv). (15)

 

1 Sv je značně vysoká dávka a pokud se nebudeme bavit o radiačních haváriích, ale přirozeném pozadí, pak se používají jeho miliontiny, tedy mikrosieverty.

 

Dávka je zjednodušený pojem, přesně jde o osobní dávkový ekvivalent. Dávka představuje energii předanou ionizujícím zářením na lidské tělo. Pomocí dávky vyjadřujeme ozáření člověka.

 

Dávkový příkon je také zjednodušený pojem, přesně jde o příkon dávkového ekvivalentu. Dávkovým příkonem rozumíme přírůstek dávky za určitý časový interval. Pomocí dávkového příkonu vyjadřujeme radiační situaci prostředí. Jednotkou je sievert za hodinu [Sv/h]. V praxi jde opět nejčastěji o [mSv/h] nebo [μSv/h]. (16)

 

Pro některé případy se používají i jiné časové jednotky, např. Sv/min., Sv/den, Sv/rok, atp.

 

Přírodní radiační pozadí v České republice je obvykle do hodnoty 0,3 μSv/h. Aktivnější jsou např. Příbramsko, Vysočina, ale i jižní Čechy, v Praze bývá hodnota do 0,2 μSv/h. Mapa měření radiačního pozadí (v rámci silniční sítě) je zde: https://map.safecast.org/?y=49.79&x=16.29&z=8&l=0&m=0  (10)

 

Obsah obrázku tabulka, výsečový grafPopis byl vytvořen automatickyZnačný podíl záření z horninového prostředí má na svědomí uran a produkty jeho přeměny, dalšími zdroji jsou i členy přírodních radioaktivní řad a draslík. Ve vyvřelých horninách, zejména hlubinných, je ho v průměru asi 40 gramů na tunu, v sedimentech – usazených horninách – je vyplavený, a tudíž ho tam je v průměru tak 5–10 gramů na tunu. Dalším obecně známým zdrojem je radon, který vzniká přirozeným rozpadem uranu, ale i dalších radioaktivních prvků. Ten se hromadí zejména v nevětraných prostorách. Nebezpečné bývá nahromadění radonu ve starých štolách po těžbě uranu. Významným zdrojem radiace je také kosmické záření, které z většiny naštěstí odfiltruje magnetické pole Země. Tzv. Van Allenovy pásy zadržují částice kosmického záření ve výškách od tisíce do 50 tisíc km nad zemským povrchem. Proto také jsou tomuto záření více vystaveni např. cestující v letadlech nebo vysokohorští turisté.

 

Nejaktivnější smolince, které se nám podařilo v příbramské oblasti najít, měly naměřenou hodnotu těsně u minerálu cca 370 μSv/h, ale lze najít i takové, co mohou mít přes 1.000 μSv/h.

 

„Pokud byste s takovým kamenem byli v trvalém těsném osobním kontaktu při průměrném příkonu 500 μSv/h, potom po jednom dni vaše ozáření již nebude možno považovat za expozici velmi malou dávkou do 10 mSv a po 8 dnech přestane být i expozicí malou dávkou do 100 mSv, kdy tyto hodnoty jsou definovány Výborem OSN pro účinky atomového záření (UNSCEAR). Dávka jeden sievert (1 Sv), kterou byste obdrželi po třech měsících, je již považována za vysokou dávku, která vyvolá nemoc z ozáření.“ (3)

 

Málo známé je, že kompaktní „takřka kovové“ uraninity vyzařují často méně aktivity než navětralé a v hornině rozptýlené vzorky. To souvisí s tím, že masivní uraninit je sám sobě stíněním. Ne náhodou se ochuzený uran používá na výrobu kontejnerů k uskladnění vyhořelého paliva z jaderných elektráren pro své výborné stínicí vlastnosti. Také vzorek prosycený sekundárními minerály uranu může vykazovat více aktivity než samotný masivní smolinec.

 

Pro zajímavost a orientaci (přibližné hodnoty):  (3 – graf)

  • rentgen paže znamená jednorázový 1 μSv
  • během jednoho dne člověk obvykle absorbuje 10 μSv
  • radiace vstřebaná během pětihodinového letu je 40 μSv
  • mamografické vyšetření prsu je 400 μSv
  • CT vyšetření hrudníku znamená 7 000 μSv
  • nejnižší roční dávka radiace, která prokazatelně zvyšuje riziko rakoviny, je 100 000 μSv
  • dávka radiace, která způsobí symptomy otravy z radiace, pokud je absorbována rychle, je cca 400 000 μSv
  • smrtelná dávka radiace, kterou člověk nepřežije, je 8 000 000 μSv

 

Mimochodem, kuřáci do sebe dostanou víc radiace, než je běžný povolený limit pro dělníky v uranových dolech.

 

U paty haldy odvalu dolu Eva u Jáchymova jsme naměřili 0,6 μSv/h (výrony plynu radonu), ale lze najít v Česku i místa, zpravidla lokality bývalé těžby či úpravy uranových rud, kde hodnoty běžného pozadí dosahují až prvních desítek μSv/h. Pokud jednorázové ozáření nepřekročí 100 μSv, je vliv na zdraví člověka nevýznamný. Podle Státního úřadu pro jadernou bezpečnost je roční průměrná dávka občana žijícího v ČR cca 3 200 μSv/rok. Pro zajímavost je na závěr článku infografika, která podrobně porovnává dávky záření z různých zdrojů.(3)

 

Většina přírodních radioaktivních minerálů, jako například uraninit, má nejvíce vyzařované radioaktivity v alfa záření, méně v beta a nejméně v gama záření. Alfa záření (které je při tom nejrizikovější) působí na nejkratší vzdálenost, takže je odstíněno již například papírem nebo povrchovou vrstvou pokožky. Již tedy uložení ve vitríně nebo v šuplíku alfa záření zadrží. Beta záření proniká intenzivněji, většinu odfiltruje např. stěna dřevěné krabičky nebo silnější alobal. Téměř úplné zastavení nastane například třímilimetrovou hliníkovou deskou či zdí o tloušťce cihly, milimetrovým olověným plechem atp. K úplnému zastavení gama záření by bylo třeba olověné desky o tloušťce v desítkách centimetrů, takže gama záření v domácích podmínkách v podstatě odstínit nejde. Mimochodem, stínění samostatným kovovým, např. olověným, plechem může být dokonce kontraproduktivní (viz poznámka ve třetí kapitole). Škodlivost záření na živou hmotu vyjadřuje RBU (relativní biologická účinnost) a ta je u gama záření 1, alfa částice mají koeficient 20. Alfa částice o stejné energii předá tkáni v místě interakce 20× víc energie než gama částice. Působení ionizujícího záření na buňku může mít dva základní dopady – přímou smrt buňky nebo změnu v cytogenetické informaci buňky (rizika rakoviny atp.).

 

Radioaktivní záření však také klesá velmi výrazně v závislosti na odstupu – se čtvercem vzdálenosti (při představě bodového zdroje a jednoduchých interakčních procesů dochází k poklesu s druhou mocninou vzdálenosti). Tento jev je dán jednak „naředěním záření“ ve zvětšující se kulové ploše, ale také „stíněním“ molekulami plynů – vzduchem. Takže ojedinělý vzorek sbírkového přírodního smolince již ve vzdálenosti tří až čtyř metrů prakticky běžným geigerem nezměříte oproti přírodnímu radiačnímu pozadí. Tedy v zásadě pokud bude vzorek uzavřen ve skříni, šuplíku či vitríně minimálně tři až čtyři metry od místa, kde dlouhodoběji pobýváte, tak nehrozí nějaké mimořádné riziko z přímého ozáření. Z hlediska bezpečnosti přímého záření hraje větší roli vzdálenost od zdroje záření (mineralogického vzorku) a délka expozice než snaha o jeho stínění. (Jinou otázkou je riziko plynoucí z uvolňovaného radonu – viz dále.)   (8)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zjednodušeně řečeno, pokud zdvojnásobíte vzdálenost, snížíte příkon na jednu  čtvrtinu. Tedy:

 

Relativní vzdálenost

Relativní dávka

vzorky uraninitu, měřeno geigerem

1 cm (těsně u vzorku)

102,00 μSv

315,00 μSv

340,00 μSv

 

 

změřeno g.

vypočteno

změřeno g.

vypočteno

změřeno g.

vypočteno

10 cm (výchozí hodnota)

11,50 μSv

 

50,00 μSv

 

58,00 μSv

 

20 cm

1/4

3,20 μSv

2,87 μSv

13,00 μSv

12,50 μSv

20,00 μSv

14,50 μSv

40 cm

1/16

0,65 μSv

0,71 μSv

2,60 μSv

3,13 μSv

5,50 μSv

3,62 μSv

80 cm

1/64

0,30 μSv

0,18 μSv

0,50 μSv

0,78 μSv

1,00 μSv

0,91 μSv

160 cm

1/256

neměřitelné oproti pozadí

0,24 μSv

0,20 μSv

0,42 μSv

0,22 μSv

 

V tabulce jsou pro představu tři uraninity, s aktivitou ve spektru alfa + beta + gama změřenou těsně u vzorku (tj. cca 1 cm od čidla uvnitř geigeru) 102 μSv, 315 μSv a 340 μSv. Pro měření byl použit Geigerův čítač GAMMA-SCOUT, ve spektru alfa + beta + gama. Měřené vzdálenosti jsou 10, 20, 40, 80 a 160 cm od vzorků. Nepřesnosti mezi měřeními a výpočtem jsou dány tím, že udávaná závislost úbytku se čtvercem vzdálenosti je pouze přibližnou veličinou a platí pouze pro bodový zdroj (zde jde o zdroj plošný o několika cm2, dále nepřesností detektoru, neodečtením přirozeného pozadí v měřeném prostoru (cca 0,22 μSv), ale může být ovlivněna i nestejným složením izotopů v jednotlivých vzorcích a rychlejším úbytkem alfa záření vlivem brzdění ve vzduchu). I tak je zřejmé, jak velký úbytek radiace vzdálenost znamená. Již 160 cm od zdroje záření je nejslabší vzorek nedetekovatelný oproti přirozenému pozadí, druhý vzorek zvyšuje pozadí o pouhých 0,02 μSv, teprve třetí, nejaktivnější vzorek dává v podstatě součet přirozeného pozadí a vypočtené aktivity (0,22 + 0,22 μSv).

 

Je však třeba poznamenat tři věci.

 

Jednak je vhodné, pokud jsou radioaktivní vzorky v obytné místnosti, uzavřít je do vzduchotěsné sklenice, protože produktem přirozeného rozpadu je i radon a není třeba si jeho množství v prostředí zvyšovat. Při vdechování radonu, resp. jeho produktů, může totiž nejrizikovější alfa záření působit přímo na živou tkáň v plicích (není tam ta povrchová vrstva pokožky – jako na těle, která by ho zastavila).

 

Nebezpečné nejsou ani tak samotné izotopy radonu, ale produkty jeho přeměny, zejména krátkodobé. Ty jsou na rozdíl od radonu kovy a po svém vzniku tvoří shluky s aerosolovými částicemi nebo například s vodní párou. Takto vázané produkty přeměny radonu mohou být při vdechnutí zachyceny v dýchacím ústrojí a volně se přeměňovat. Jak radon, tak i produkty jeho přeměny polonium 218Po a 214Po emitují při své radioaktivní přeměně částice alfa. Ty mohou díky své vysoké ionizační schopnosti způsobit porušení DNA. Špatná oprava DNA pak může zapříčinit nekontrolovatelné množení buněk – rakovinu. (13)

 

Za druhé, při jakékoli manipulaci se smolincem, ale i jinými radioaktivními minerály, je třeba ve zvýšené míře dbát na to, aby úlomky (i drobný prach) z radioaktivního materiálu nepadaly např. na stůl či na zem a po manipulaci je třeba si vždy dobře umýt ruce. Vnější záření (na pokožku) má při krátkých expozicích (při manipulaci se vzorkem atp.) například ze smolince celkem zanedbatelnou nebezpečnost. Velmi nebezpečné ale je, když se i malé částečky radioaktivního materiálu vdechnou, případně dostanou do zažívacího ústrojí. Vdechnutí je přitom málo pravděpodobné, protože například právě smolinec je jedním z nejtěžších minerálů vůbec. Moc se nepráší, a když, tak prach velmi rychle sedá. Horší to je s jinými radioaktivními minerály, např. s autunitem atp. Právě z důvodu rizika vdechnutí aktivního prachu se při těžbě uraninitu trvale vše zkrápí vodou, aby se předešlo riziku vdechnutí. Kdo chce mít jistotu, tak používá při manipulaci s těmito minerály respirátor. Pravděpodobnější však je zanést si částečky smolince do úst třeba při jídle. Díky své váze se pak prachový uraninit dobře usadí v epitelu střev a velmi pomalu putuje ven. Zejména nejnebezpečnější alfa záření pak působí přímo na živou tkáň v těle. Zde je též třeba dodat, že radioaktivní prvky patří zároveň mezi toxické těžké kovy a ty jsou samy o sobě, ale zejména jejich sloučeniny, také jedovaté, některé i vysoce jedovaté. (* pozn. na konci odstavce) Nejběžnější uraninit je přibližně stejně toxický jako olovo. Uranové sekundáry jsou však již většinou jedovatější. Je proto doporučováno použití jednorázových rukavic, ale i vhodné podložky (např. starých novin, které po použití opatrně složíme a vyhodíme do odpadu, aby nedošlo ke kontaminaci prostředí radioaktivním prachem). Opakované používání stejných rukavic nelze doporučit, naopak si tím zvyšujeme riziko kontaminace dalších povrchů. To pak je již lepším řešením to důkladné umytí rukou po manipulaci s radioaktivními vzorky.

 

(*) Různé minerály vykazují různou míru toxicity. Stupeň toxicity souvisí také s množstvím absorbovaného jedu. Sloučeniny uranu [(UO2) 2+] jsou obvykle nejrozpustnější a působí na organismus rychleji. Akutní otrava uranylovými sloučeninami vede k akutnímu selhání ledvin v důsledku nekrózy ledvinových kanálků. Dlouhodobé působení thoria a uranových sloučenin, stejně jako nízkých hladin uranových sloučenin, vede k ukládání těžkých kovů v kostech. Ty vytlačují vápník (což oslabuje strukturu kostí) a ozařují živou kostní tkáň a okolní struktury. Chronická expozice nízkým hladinám záření uranu a thoria obvykle vede ke vzniku osteosarkomu (rakoviny kostí), k leukémii a souvisejícím onemocněním kostní dřeně. Chronická expozice na střední úrovni může vést k poškození jater a ledvin. Opakovaná expozice představuje vysoké riziko kumulativních účinků. Vdechování sloučenin uranu a thoria a v menší míře i uranylu způsobuje toxické i radiační poškození plic. Dlouhodobé účinky zahrnují bronchitické příznaky a příznaky podobné emfyzému, jakož i řadu plicních a pleurálních rakovin.(5)

 

(Tyto problémy však přichází v úvahu pouze při opravdu dlouhodobé a neopatrné, spíše hazardní manipulaci s větším množstvím např. prašných vzorků. Stejná rizika nese takové hazardní zacházení i se vzorky minerálů jiných těžkých kovů, např. rtuti a kadmia, nebo s minerály obsahujícími arzen. Rizika těžkých kovů uvádíme pouze pro informaci.)

 

Třetí poznámka – norma, která stanovuje hygienické předpisy pro radioaktivní záření, je pouze jakýmsi konsensem, „že při těchto hodnotách je počet onemocnění např. rakovinou přijatelný“. Značné množství např. tohoto onemocnění je způsobeno již přirozeným radiačním pozadím a vnímavost na toto záření je individuální. Někteří vězni z bývalých uranových dolů zemřeli na nemoci v souvislosti s radioaktivitou po pár letech, jiní tam pracovali dvacet let a jsou ještě nyní naživu, bez onemocnění. Tedy jinak řečeno, žádná úroveň radiace není bezpečná. Chcete-li tedy mít naprostou jistotu, je lépe skladovat vzorky radioaktivních minerálů mimo obytné prostory.To obecně platí pro jakékoliv rakovinotvorné látky, nikoliv jen pro radiaci.

 

Vzhledem ke statistické povaze rizika může teoreticky vzato jediné vystavení radioaktivnímu vzorku vyvolat změnu DNA, která způsobí rakovinu, nebo můžete s materiálem pracovat celý život a nikdy neutrpět žádné nepříznivé následky. Pro většinu z nás bude riziko plynoucí z blízkosti správně uložených radioaktivních minerálů zanedbatelné. Pravděpodobnější je, že utrpíte újmu z jiného škodlivého aspektu vašeho životního prostředí. (5)

 

Účinky záření jsou dvojího druhu: stochastické (náhodné) a deterministické (předvídatelné, pravidelné, či průkazné).

 

Stochastické účinky jsou takové, kdy u ozářeného jedince nelze prokázat příčinnou souvislost mezi poškozením a ozářením, jejich výskyt není vázán na dosažení prahové dávky záření (např.nádory a genetické změny). Míra radiačního poškození způsobená určitou dávkou záření je závislá na časovém rozložení dávky a na regenerační schopnosti organismu ozářeného jedince. (6 / diskuse)

 

(Do této oblasti patří například udávané počty nemocných a úmrtí ve střední Evropě po havárii Černobylské jaderné elektrárny. Tyto údaje nelze prokázat jinak než statisticky – třeba jinak nezdůvodněným nárůstem případů určitých forem rakoviny v zasažené oblasti oproti předchozím hodnotám v zasaženém území a hodnotám mimo toto zasažené území.)

 

Deterministické účinky znamenají, že je průkazná souvislost mezi ozářením a poškozením. K tomu obvykle dochází vždy při překročení prahové dávky záření. Jejich závažnost roste s rostoucí dávkou. Dělíme je na časné (akutní nemoc z ozáření, akutní lokální poškození kůže, akutní lokální poškození) a pozdní (nenádorová pozdní poškození, účinky na vývoj plodu a zárodku).

 

Důležité je dodat, že biologické účinky obecně závisí na celkové obdržené dávce, druhu ionizujícího záření, na dávkovém příkonu, časovém režimu ozařování, celotělovém nebo lokálním ozáření, věku jedince a pohlaví. (6 / diskuse)

 

Radioaktivní záření poškozuje buňky vašeho těla. Toto poškození se z velké části týká buněčných struktur, ale může se týkat i DNA v buněčném jádře. Obvykle záření naruší buňku natolik, že ji usmrtí, nebo může způsobit drobná poškození, která lze snadno opravit. Druhé z těchto poškození nemá žádné následky, zatímco první je významné pouze tehdy, pokud je poškozeno takové množství buněk, které vede k popálení zářením (viz „stochastické účinky“).

 

Když ionizující záření ovlivní DNA buňky, jsou možné dva výsledky. Prvním je, že buňka zemře, a to buď okamžitě, nebo při pokusu o dělení, což vede k jejímu poškození. Druhým a závažnějším důsledkem je, že buňka bude nadále žít a replikovat se jako normálně, ale ponese s sebou novou genetickou abnormalitu. Většinou je taková abnormalita považována za vetřelce (infekci) a je odstraněna bílými krvinkami. Výjimečné okolnosti způsobí, že se buňka dále vyvíjí a může iniciovat vznik nádorového bujení, případně rakoviny (viz "náhodné účinky").

 

Nejcitlivější na tento typ poškození jsou buňky, které procházejí rychlým dělením: jako součást procesu růstu u mladých lidí, čerstvá rána po zranění, ale zejména střevní výstelka nebo vnitřní povrch plic.(5)

 

K rizikům radioaktivního záření také zde:

https://edu.techmania.cz/cs/encyklopedie/fyzika/atomy-castice/nebezpecnost-radioaktivniho-zareni

 

K obecným informacím také zde:

https://www.suro.cz/aplikace/ramesis-wiki/index.php/Radiace_kolem_n%C3%A1s

 

Zdrojem většiny (nikoli všech) radioaktivních minerálů bývá uraninit – smolinec, chemicky UO2. Uran v přírodním smolinci bývá zastoupen třemi izotopy: Nejhojnější je uran 238 (99.275 %), uran 235 (0.770 %) a uran 234 (0.005 %).

Chemickou interakcí uranu a dalších prvků jeho rozpadových řad pak vznikají další sekundární uranové minerály.

 

 

2. Vyhledávání a bezpečnost sběru přírodních radioaktivních vzorků

 

Pro vyhledávání radioaktivních vzorků je třeba buď znalé a vycvičené oko, nebo si můžeme pomoci různými přístroji.

 

Nejjednodušší (ale i nejlevnější) je UV lampa (či baterka). Naprostá většina sloučenin uranu má výraznou žlutou, či žlutozelenou luminiscenci v UV záření. Tato luminiscence je na UV záření natolik citlivá, že je v zásadě lhostejné, jakou vlnovou délku použijete. Většinou svítí v plném spektru UV-A/B/C a to i pod zdroji bez UV filtru a tak intenzivně, že je luminiscence vidět i za denního světla. Existují výjimky, například torbernit nemá luminiscenci a hlavně luminiscenci nemá ani samotný uraninit (smolinec).

 

Na hledání uraninitu to chce mít cvičené oko, je snadno zaměnitelný s jinými černými minerály a horninami. Dobře rozeznatelný je v případě, kdy má charakteristický ledvinitý povrch. U větších a bohatších vzorků napoví i hmotnost, protože uraninit patří mezi nejtěžší minerály.

geiger counter, gamma, dosimeter, electronic, normal radiation, security, communication, yellow, text, close-up

 

Ověřit vzorek jde nejlépe přístrojem, lidově geigrem (Geiger-Müllerův počítač). Lze jich zakoupit velké množství a v různé kvalitě. Nejrozšířenějším „zlatým standardem“ je Gamma Scout Geigerův počítač, který má vysokou přesnost, možnost přepínání měření gama / gama + beta / gama + beta + alfa. Prodává se v několika verzích i s možností připojení k PC s vyhodnocovacím softwarem v cenách od 10 do 17 tisíc Kč (viz obrázek). Pak lze pořídit i levnější měřáky, většinou z Číny, často s velmi pochybnými rozsahy i přesností. Lze sehnat i detektor, který lze připojit přes rozhraní sluchátek do mobilního telefonu a stáhnout si k němu příslušnou aplikaci. Výrobce sám ale již udává přesnost +- 30 %, navíc hodnota měření se ustaluje až po cca půl minutě a během krátké doby vám vybije baterii v mobilu. Ale pro základní určení, zda jde o radioaktivní vzorek a jak moc je aktivní, i toto řešení postačuje. Nic jiného totiž od těchto „lidových“ zařízení očekávat nemůžeme. Obecně diodové přístroje mají velkou nepřesnost (malá detekční plocha), jsou ale malé a nezničitelné. STS trubice jsou citlivější, větší, vyžadují vyšší napětí a časem stárnou a odcházejí (znecitliví) nezávisle na tom, zda jsou zapnuty či vypnuty. Na internetu lze najít i řadu návodů, jak si takový měřicí přístoj postavit.

 

Běžně (cenově) dostupné geigery nelze moc využít pro přímé vyhledávání jednotlivých vzorků v terénu. I doporučovanému Gamma Scout Geigerovu počítači trvá „hrubé načtení“ vzorku cca 10 sekund a vezmeme-li v úvahu, že vzorky hledáme v prostředí, které má již samo o sobě vysokou hladinu radiačního pozadí, tak bychom přebíráním a proměřováním jednotlivých kamenů strávili příliš dlouhou dobu. Takže hlavní je naučit se vzorky poznávat okem a následně, v případě nejistoty, si můžeme podezřelý vzorek přeměřit. Existují přístroje s okamžitým měřením, případně lze u dražších typů Gamma Scout Geigerových počítačů nastavit zvukovou signalizaci (akustický hlásič počítaných impulsů /pípátko/ – typické praskání jednotlivých záchytů). Pak je i použití pro vyhledávání jednotlivých vzorků v terénu průchodnější. Z toho plyne, že pro domácí použití sběratele, který se nespecializuje na radioaktivní minerály, v podstatě postačí i obyčejný, levný přístroj pouze k určení, zda vzorek je či není aktivní a přibližně jak moc. Geiger též lze využít pro určení „horkých“ míst na haldách bývalých uranových těžeb a průzkumů, tedy konkrétních míst se zvýšenou aktivitou, kde je optimální začít hledat vzorky minerálů. Je také třeba poznamenat, že tyto běžné přístroje nejsou vhodné k měření radonu (např. ve štolách).

 

Většina lidí si plete GM počítač a dozimetr. GM počítač tiká a aktuálně jsou slyšet jednotlivé dopady RA částice na detektor a pak jej lze použít pro vyhledávání. Dozimetr dělá „klouzavý průměr tiků“, nebo prostě kumulačně měří za určitý čas, tedy počítá celkovou dávku ozáření. GM počítač tedy měří Bq, zatímco dozimetr měří graye nebo sieverty.

 

Vzorky (minerály, půdy nebo předměty), jejichž radioaktivitu chcete zjistit, vložte raději před měřením do plastového sáčku, abyste přístroj chránili před možným znečištěním. Pokud se Vám do vnitřku přístroje dostane radioaktivní prach, zrnka uraninitu atp., je velmi obtížné se jich následně zbavit. V terénu lze naopak vložit do mikrotenového sáčku měřicí přístroj.

 

Následující bezpečnostní zásady vychází z principů maximální předběžné opatrnosti. Jsou tedy pouze doporučované. I když všechny tyto zásady při sběru výslovně nedodržíte, nemusí to znamenat, že jste nějak mimořádně ohroženi. Míru ochrany a bezpečnosti si musí pro sebe vyhodnotit každý sám.

 

Největším rizikem při práci v terénu je kontaminace prachovými částicemi, zejména jejich vdechnutí. Při hrabání v haldovině, formátování vzorků atp. je vhodné:  (s využitím 1, 5)

 

  • Začít tím, že si změříme přirozené radiační pozadí na lokalitě, zejména v místě, kde chceme začít s průzkumem.
  • Při manipulaci s radioaktivním materiálem používejte, pokud možno, jednorázové rukavice. Nikdy nepoužívejte rukavice opakovaně, to je již lepší pracovat bez rukavic a po práci si dobře umýt ruce.
  • Proti poranění, přímému záření – zejména beta, kontaminaci atp. je vhodné mít zakrytou co možná největší část těla (dlouhé kalhoty, košile s rukávy, pevná obuv).
  • Při manipulaci nesahejte na nic, co nechcete kontaminovat radioaktivním prachem. Batoh a další osobní věci odložte dostatečně daleko, nejlépe proti směru větru, abyste omezili jejich kontaminaci.
  • Materiál neolizujte ani k němu nečichejte, při práci s ním nejezte, nepijte, nekuřte, nesahejte si na obličej.
  • Radioaktivní vzorek by se v žádném případě neměl zkoumat malou mineralogickou lupou, protože by se tak oko a okolní tkáň vystavily zvýšené dávce, která se nachází v těsné blízkosti vzorku.
  • V případě rozhrabávání suchého materiálu (prašné prostředí) a zejména při výskytu práškových či zemitých minerálů uranu (uranové okry, zippeit, autunit atp.) použijte respirátor (alespoň FFP3). Respirátor zabrání i usazování aktivního prachu na rtech, ze kterých jej olizujeme a polykáme. Respirátor je pro tento účel samozřejmě na jednorázové použití. Vhodné jsou i ochranné brýle s bočnicemi, aby Vám přišlo i do očí co nejméně prachu.
  • V případě poranění při sběru radioaktivních materiálů by se v žádném případě nemělo pokračovat v práci. Kontaminace otevřené rány (říznutí, odřeniny atp.) je velmi nebezpečná. Aktivní prach se může „vhojit“ do živé tkáně a roky, i doživotně, tam negativně působit na okolní tkáň. Podobně je třeba se mít na pozoru při formátování vzorků, před odletujícími úštěpky horniny s aktivním materiálem.
  • Všechny vzorky naformátujte do konečné podoby přímo na lokalitě. Další formátování doma nelze doporučit.
  • Zabalené vzorky ukládejte do jednorázově použitých plastových tašek, které po použití a vybalení vzorků, i s použitým obalovým materiálem (novinami atp.) vyhodíte do odpadu.
  • Po práci si vždy pečlivě umyjte ruce mýdlem, a to i v případě, že jste používali rukavice.
  • Obecně platí, že bychom na pracovní věci (protože určitě domů nejedeme v tom, v čem jsme to sbírali), jakož i na použité nářadí, měli mít další samostatný obal (tašku, krabici), abychom si nekontaminovali vnitřek auta. Také je vhodné mít sekundární obal (třeba plastovou krabici) na všechny nasbírané vzorky, ať se neválejí v taškách volně v kufru auta.
  • Po návratu z akce je vhodné se osprchovat a vyprat všechno prádlo, plátěné tašky, batohy atp., případně vysavačem vyčistit zavazadlový prostor i sedačky automobilu, vyklepat a opláchnout rohožky. Kontaminované prádlo perte odděleně od běžného prádla, ideálně s více cykly máchání.
  • Také omyjeme všechno nářadí, které jsme na lokalitě používali.

 

Nikdy nevstupujte bez kvalitního měřicího zařízení (geigeru) do podzemí po těžbě či průzkumu uranových rud. Ve většině případů jsou tyto nevětrané prostory natolik zamořeny radonem, že i krátký pobyt v nich může být zdraví nebezpečný. Radon nezachytí ani plynová maska, jedinou alternativou jsou potápěčské dýchací přístroje. I tak se na vás zachytí elektrostaticky velké množství produktových izotopů po rozpadu radonu. Vzhledem k tomu, že radon a jeho produkty mají nejvíce záření v alfa spektru, nelze se moc spoléhat na běžné geigery a dozimetry. Radonové zatížení se měří jinými přístroji a měření trvá řádově desítky hodin až dní.

 

„Produkty radonu jsou po jaderném rozpadu elektricky nabité a lepí se nejprve na elektrostatické materiály (vlasy, vousy, svetry z umělých vláken), při vyšších aktivitách radonu na zpocenou kůži a pak už úplně na všechno. Instinktivně držíme sondu radiometru co nejdále od těla, neboť za pár desítek minut už záříme jako vánoční stromeček …“ (1)

 

Z jiné oblasti sběru a vyhledávání radioaktivních minerálů je třeba upozornit i na legálnost vlastního sběru:

 

„Při sběru minerálů lze rovněž zmínit i potenciální trestně právní odpovědnosti v případech, že by radioaktivní nerosty byly sbírány na odvalech, které jsou ve vlastnictví některé právnické osoby (např. DIAMO, s. p.). V těchto případech má materiál na haldách svého vlastníka a na haldy je zpravidla zakázán vstup.“ (12)

 

K uvedené problematice dále i článek na webu našeho spolku Mallorn: „Legislativa mineralogické činnosti“: https://www.mallorn.cz/news/legislativa-mineralogicke-cinnosti/

 

 

3. Bezpečnost manipulace a uložení v domácích sbírkách

 

Obecně lze říci, že mnohem větší rizika vznikají při manipulaci s radioaktivním materiálem nežli z jeho uložení. Jak již bylo řečeno, hlavní riziko plynoucí z uložení radioaktivních vzorků představuje (zejména při větším objemu) únik plynu radonu, který vzniká rozpadem následných radioaktivních prvků v rozpadové řadě uranu. Radon se může pohybovat na značné vzdálenosti a koncentruje se často při podlaze (vzlínání plynu z podlahy – ze země) a v místech se sníženou výměnou vzduchu. Může tak vytvářet kapsy radioaktivní kontaminace bez zjevné fyzické souvislosti se zdrojem kontaminace. Zajímavý poznatek je, že:

 

„Kouř má ze své podstaty tendenci shromažďovat dceřiné produkty radonu, které jsou radioaktivní. Bylo zjištěno, že přítomnost modrého kouře z cigaret (kouř, který stoupá z hořícího tabáku) shromažďuje radioaktivní dceřiné produkty radonu spolehlivěji než jakýkoli jiný způsob koncentrace. To znamená, že kouř, který dýcháte v oblasti s vysokou koncentrací radonu (pasivní kouření), přenáší tyto radioaktivní látky do vašich plic ve formě, která má tendenci zůstat uvnitř vašeho těla. Vědci se shodují na tom, že daná dávka produktů rozpadu radonu je pro kuřáka možná 10krát nebo 15krát nebezpečnější než pro nekuřáka.“ (5)

 

Následující bezpečnostní zásady opět vychází z principů maximální předběžné opatrnosti. Jsou tedy doporučované. I když všechny tyto zásady při manipulaci a uložení výslovně nedodržíte, nemusí to znamenat, že jste nějak mimořádně ohroženi. Míru ochrany a bezpečnosti si musí pro sebe vyhodnotit opět každý sám.

 

Základní zásady pro manipulaci a uložení radioaktivních minerálů: (s využitím 1, 5)

 

  • S materiálem nemanipulujte více, než je nutné.
  • Kdykoli je to možné, používejte manipulační pomůcky (kleště, pinzetu atp.).
  • Při manipulaci s radioaktivním materiálem používejte, pokud možno, jednorázové rukavice. Nikdy nepoužívejte rukavice opakovaně, to je již lepší pracovat bez rukavic a po práci si dobře umýt ruce. Stejně jako u oblečení, respirátorů, masek apod., tak i u rukavic je důležité se naučit, jak se sundávají. Obvykle se vzájemně na rukou popotáhnou rukavice z konce prstů a pak jedním tahem se přetáhne lem přes ruku, aby se shrnuly špinavou stranou dovnitř. Než jednu ruku shrnete úplně, pomůžete si částečně shrnout i tu druhou, abyste ani na lem nemuseli sahat čistou rukou.
  • Při manipulaci nesahejte na nic, co nechcete kontaminovat radioaktivním prachem.
  • S materiálem nemanipulujte vedle potravin, v místech, kde se potraviny skladují, připravují nebo kde se potraviny konzumují.
  • Materiál neolizujte ani k němu nečichejte, při práci s ním nejezte, nepijte, nekuřte, nesahejte si na obličej.
  • Radioaktivní vzorek by se v žádném případě neměl zkoumat malou mineralogickou lupou, protože by se tak oko a okolní tkáň vystavily zvýšené dávce, která se nachází v těsné blízkosti vzorku.
  • Nelze doporučit další zpracování vzorků v domácích podmínkách, zvažte vhodnost takové činnosti i na dvorku či na zahradě. Při formátování vzorků nelze dostatečně zabránit kontaminaci odletujícím materiálem.
  • Nedoporučujeme ani řezání či broušení vzorků. Pokud se pro řezání a broušení rozhodnete, tak jedině s použitím vodního chlazení a zkrápění, s respirátorem minimálně FFP3 a velmi důkladným úklidem po skončení práce. I tak s vodní mlhou, zejména při řezání na diamantové pile, dojde k rozsáhlé jemné kontaminaci okolí.
  • Při manipulaci s materiálem zabraňte vzniku prachu, pracujte, pokud možno, na jednorázové podložce, kterou následně vyhodíte do odpadu (staré noviny atp.).
  • V případě prašných vzorků (např. povlaky zemitých uranových okrů) nebo pro delší práci použijte respirátor FFP3, případně i přiléhající (hermetické) brýle. Respirátor po použití vyhoďte, brýle velmi pečlivě umyjte mýdlem či saponátem.
  • Když pracujete s radioaktivními minerály častěji, je vhodné používat k tomuto účelu vyčleněné oblečení a obuv (laboratorní plášť atp.).
  • Po skončení práce v okolí pracovní plochy dobře ukliďte prach, nejlépe jednorázovými vlhkými ubrousky, které vyhodíte do odpadu, podlahu vytřete, nejlépe opět jednorázovou utěrkou, opláchněte všechny používané nástroje, případně se osprchujte a dejte vyprat oděv, ve kterém jste pracovali. Pro časté práce se vyplatí běžný lux s HEPA filtrem, který ovšem nepoužíváme nikde jinde.
  • Pokud jste pracovali s luminiscenčními produkty uranu, lze úklid dobře zkontrolovat potmě UV lampou.
  • Po práci si vždy pečlivě umyjte ruce mýdlem, a to i v případě, že jste používali rukavice.
  • Pokud materiál nepoužíváte, uchovávejte jej v uzavřeném obalu (taška, krabice, skříň apod.), nejvhodnější trvalé uložení je ve vzduchotěsné sklenici, nebo plastové krabičce zatěsněné silikonovým lepidlem (zabrání úniku radonu) – hermeticky uzavřené. Podobně uchovávejte i špinavé pracovní oblečení.
  • Radioaktivní vzorky by měly být vždy označeny (výstražný symbol). Pamatujte, že se vám může něco stát, někdo po vás sbírku třeba zdědí a z neznalosti může pak být ohrožen chybnou manipulací nebo uskladněním.

(Nařízení vlády č. 375/2017 Sb. o vzhledu, umístění a provedení bezpečnostních značek a značení a zavedení signálů)

  • Pokud máte vzorků více, je vhodné mít je všechny pohromadě – v jednom šuplíku, v jedné části vitríny atp., a šuplík či konkrétní poličku vitríny také označit výstražnou tabulkou. Kromě jiného tak snížíte i míru možné kontaminace ostatních vzorků ve sbírce. Některé zdroje uvádí odlišný postup, kdy mají být vzorky co nejvíce rozptýleny po vitrínách či šuplících, čímž se sníží mohutnější vyzařování z jednoho místa. To má dle našeho názoru však význam pro vitríny a depozitáře muzeí, nikoli pro drobné sběratele, a jistě to zvyšuje nároky na množství stínicího materiálu.
  • Pamatujte na vhodné umístění i vzhledem k případným sousedům, zvlášť v případě tenkých zdí paneláků atp. Není vhodné mít svou sbírku u zdi, za kterou soused spí, stejně jako je neskladujete ve vlastní ložnici či kuchyni.
  • Uchovávejte materiál mimo dosah dětí a zvířat, zejména pokud mají ke sbírce přístup děti nebo cizí osoby, měly by být radioaktivní vzorky uzamčeny. Nikdy nepřipusťte, aby děti sahaly (nebo mohly sahat) přímo na radioaktivní vzorky. Toto platí zejména pro vzorky ve školních sbírkách.
  • Udržujte své exempláře co nejmenší (ano, tohle nadšence hodně bolí). Vysoce aktivní, velké nebo skladové exempláře uchovávejte ve stíněných skladech – prostě hlavně mimo obytné prostory, samozřejmě označené a zabezpečené před cizími osobami, dětmi, zvířaty.
  • Pokud s radioaktivními vzorky manipulujete častěji, používejte pro ochranu obličeje a očí zejména před alfa a beta zářením brýle, nebo lépe průhledný ochranný obličejový štít. Oči a ústa a v menší míře i nos nejsou chráněny před zářením alfa ani beta.
  • Pokud máte depozit s velkým množstvím vzorků, lze jednotlivé kusy zabalit do uzavíratelných plastových sáčků a ty uložit v plastové bedýnce (omezení prachové kontaminace, snadnější úklid). Plastová bedýnka by měla být označena výstražnou tabulkou.
  • V případě likvidace nikdy nevyhazujte radioaktivní vzorky do komunálního odpadu, způsobíte tím problémy – např. ve spalovnách mají velmi citlivé detektory a kvůli vašemu jednomu smolinci musí vysypat na dvůr a rozebrat odpad z celého popelářského vozu. (Samozřejmě lze do komunálního odpadu vyhodit noviny, na kterých jste se vzorky pracovali – případně i s drobnými zrnky materiálu.) Pokud nemáte možnost vzorky nabídnout jinému sběrateli, muzeu, škole, tak je ideální vrátit kámen, kam patří, na haldy v Příbrami, Jáchymově atp. Můžete se také bez obav obrátit na některé regionální pracoviště Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (https://www.sujb.cz/o-sujb/kde-nas-najdete-spojeni/spojeni), kde vám rádi poradí.

 

Hlavní otázka sběratelů se týká toho, jaká je vhodná úroveň ochrany. Chcete-li si odpovědět, musíte si položit následující otázky:

 

  • Kolik radioaktivního materiálu budu sbírat?
  • Jak velké a aktivní budou mé exempláře?
  • Jak dlouhou manipulaci a přípravu budou mé vzorky vyžadovat?
  • Mám vhodné prostory pro manipulaci a uskladnění těchto vzorků?
  • Existují i další aspekty, jako jsou děti nebo domácí zvířata, či pozoruji ve své rodině genetické předpoklady ke zvýšenému výskytu rakoviny?
  • Cítím se kompetentní riskovat nižší úroveň ochrany a nést případné následky?
  • Jak moc jsem paranoidní?

 

Doporučení pro příruční a skříňové sbírky:

 

  • Několik málo exemplářů minerálů (menší velikosti, maximálně cca 200 μSv/vzorek) vyžaduje pouze ohleduplné zacházení a skleněnou tabuli mezi vámi a vzorkem, vhodnou vzdálenost výstavky (sbírky) od míst nejčastějšího pobytu a vzduchotěsné uzavření proti radonu.
  • Radioaktivní práškovité a zemité minerály, jako např. uranové okry, zippeit, autunit, vyžadují zvážit zamezení šíření radioaktivního prachu. Zde má vzduchotěsné uzavření dvojí význam.
  • Systematickou sbírku zejména minerálů uranu a thoria, větších a aktivnějších vzorků (nad cca 500 μSv/vzorek) nelze do bytových prostor doporučit. Zde vždy je na místě takové vzorky přechovávat ve stavebně oddělených prostorách, u větších souborů i s odvětráním, případně i stíněním.

 

Odhaduje se, že typická manipulace s radioaktivními minerály v obecné mineralogické sbírce obvykle představuje asi 10 hodin ročně při průměrném poloměru manipulace asi 100 mm. Dosažení maximální roční dávky (přibližně 1 mSv) lze rozumně považovat za přijatelně nízké riziko. To by znamenalo, že manipulace s radioaktivními minerály po dobu oněch 10 hodin s průměrnou dávkou 100 μSv/hod by tento limit nepřekročila. Samozřejmě s menšími zdroji záření by se mohlo reálně manipulovat úměrně déle. Naopak by ale minerál, který vyzařuje 1.000 μSv/h, dosáhl tohoto dávkového limitu za pouhou jednu hodinu. (5)

 

Současný limit dávky pro širokou veřejnost je 1 mSv za rok. Aby člověk získal maximální roční dávku, musel by být ozářen vzorkem o velikosti 1 μSv/h po dobu delší než 1000 hodin nebo vzorkem o velikosti 7,5 μSv/h po dobu delší než 133 hodin. (11)

Pozn.: Přestože jde o citaci, považujeme za nutné dodat, že uvedené  limity dávek se nevztahují na ozáření z přírodních zdrojů, přirozené ozáření tedy není v těchto limitech zahrnuto.

 

Pro snížení dávky záření lze použít tři faktory:

  • Čas: Zkrácením doby expozice se sníží dávka.
  • Vzdálenost: Zvětšováním vzdálenosti od zdroje se dávka snižuje. Zdvojnásobením vzdálenosti se dávka sníží na čtvrtinu (tzv. zákon inverzního kvadrátu).
  • Stínění: Umístění vrstev materiálu mezi vás a radioaktivní zdroj, které absorbují záření, výrazně snižuje dávku záření, zejména v případě zářičů beta. (Alfu zachytí již např. list papíru, oproti tomu na odstínění gama záření by byla třeba silná deska olova, nebo třeba metr betonu atp.).

 

Často se mluví o radiačním stínění a většina z nás si okamžitě představí desky olova. Pro sbírku minerálů je to ale zbytečné. Dokonce při náhlém zastavení částic beta, například v olovu nebo oceli, se energie, kterou odevzdají, uvolní jako rentgenové záření, které je samo o sobě podobné záření gama (brzdné záření). Pokud se částice beta zastaví v materiálech s nižší hustotou, jako je dřevo nebo tvrdý plast, energie se rozptýlí jako velmi malé množství tepla. Pokud je zářič beta (a radioaktivní minerály jsou všechny přinejmenším zářiče beta) umístěn v olověném boxu, je možné, že dávka záření na vnější straně boxu z tenkého plechu olova bude vyšší než bez olova. Z tohoto důvodu je obvykle vhodnější uchovávat radioaktivní minerály v bednách s dřevěným vnitřkem.

 

Teprve u velkého množství radioaktivního materiálu se gama záření stává problematickým. Fotony gama jsou nejlépe absorbovány v materiálech s vysokou hustotou. Dva materiály, které lze použít, jsou práškový síran barnatý (baryt) a olovo. Výhodou síranu barnatého je, že není toxický a ve vodě rozpustný. Je to však prášek, a proto se obtížně používá. Na většině míst je také poměrně obtížné jej levně získat. Často se používá jako složka omítek a betonu, aby se zlepšily stínicí vlastnosti těchto materiálů. Výhodou olova je, že je to měkký kov, který se snadno opracovává a snadno řeže řemeslnickým nožem. Existuje ve formě fólie jako olověné oplechování pro domácí střešní krytiny, ale vzhledem k zařazení olova na seznam zakázaných látek není pro soukromé osoby běžně dostupná. Hlavní nevýhodou je, že je zdraví a přírodě škodlivé a stále dražší. Jedna nebo dvě vrstvy olověného plechu vně dřevěné krabice výrazně sníží záření z velkého vzorku uraninitu. (5)

 

Občas se objevuje otázka, zda vzorek může něco „ozářit“. Neradioaktivní materiál se nemůže stát radioaktivním působením běžného jaderného záření z přírodních radioaktivních minerálů, ale může se kontaminovat kontaktem s volným radioaktivním materiálem.(s využitím 5) Jiná situace může nastat např. při zušlechťování některých dražších kamenů (např. topazů) v reaktorech. Tyto se pak musí nechat i několik let „odpočívat“, aby se snížila jejich aktivita, ale to jde mimo rámec tohoto článku.

 

Pro uložení a manipulaci s přírodními radioaktivními minerály v institucích vydal Státní úřad pro jadernou bezpečnost letáček Sbírky radioaktivních minerálů a nerostů z pohledu radiační ochrany (.pdf):

 

Obsah obrázku text, snímek obrazovky, zelené, zeleninaPopis byl vytvořen automaticky

 

Obsah obrázku text, snímek obrazovky, Brožura, PublikacePopis byl vytvořen automaticky

 

 

 

4. Legislativní rámec sběru, transportu, uložení a případného prodeje přírodních radioaktivních minerálů

 

Jak již bylo uvedeno, soukromé sbírky minerálů nejsou požadavky zákona č. 263/2016 Sb., (atomový zákon), nijak omezeny.

 

Ze stanoviska SÚJB (https://www.sujb.cz/aplikace/konference2/detail.php?page=2&thrd=260):

 

„… v této souvislosti je potřebné zmínit určité souvislosti. Radioaktivita různých minerálů je samozřejmě různá, od zanedbatelné, až po zvýšenou u tzv. radioaktivních nerostů. Osoba pobývající v blízkosti minerálů může být vystavena zvýšenému ozáření zevním zářením gama a také zvýšeným hodnotám objemové aktivity radonu, který se z minerálů může uvolňovat do ovzduší místnosti. Rozhodující je, kromě hodnot uvedených veličin, také doba pobytu a, v případě zevního ozáření zářením gama, také vzdálenost osoby od nerostů. Toto jsou důvody, proč u neprivátních mineralogických sbírek, v případě, že dávkový příkon záření gama přesáhne 0.5 μSv/h stanoví uvedený zákon požadavky na ochranu pracovníků těchto sbírek před ozářením z nich. (Pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření dle § 93 odst. 1 písm. b) zákona č. 263/2016 Sb., atomového zákona, konkrétně pracoviště uvedené v § 87 vyhlášky č. 422/2016 Sb., o radiační ochraně a zabezpečení radionuklidového zdroje.)

 

Informace pro provozovatele pracovišť s materiálem se zvýšeným obsahem přírodního radionuklidu:

https://www.sujb.cz/fileadmin/sujb/docs/radiacni-ochrana/PZIZ/Info_pracoviste_PZZ_PRN_2020_2.pdf

 

Obecně lze doporučit, aby i v případě privátní sbírky sběratel respektoval základní pravidla ochrany před ozářením – ochranu vzdáleností, ochranu časem a zajistil i dostatečnou ventilaci prostor se sbírkou. Není doporučeno umísťovat sbírky do obytných místností. Pro vaši informaci uvádíme hodnoty, které stanoví po ochranu osob pobývajících v obytných místnostech uvedený zákon – 300 Bq/m3 objemové aktivity radonu a dávkový příkon záření gama 1 μSv/h ve vzdálenosti 1 m od stěny; tyto hodnoty se však vztahují k budově jako takové, nikoliv k radioaktivním předmětům do ní vneseným. Obvyklé hodnoty v místnosti se pohybuji zpravidla v rozmezí 0,1–0,3 μSv/h.

 

… v případě, že se jedná opravdu o nalezené minerály jinak lidskou činností neupravené, pak se na ně nový atomový zákon nevztahuje. Nevztahuje se totiž na „ozáření z přírodního pozadí“, které je pro účely zákona mj. definováno jako „vystavení fyzické osoby ionizujícímu záření z přírodního zdroje záření, které není modifikováno lidskou činností.“(12)

 

Více informací zde: https://www.sujb.cz/radiacni-ochrana/prirodni-zdroje-ionizujiciho-zareni

 

Z uvedeného plyne, že pokud radioaktivní minerály vlastní, případně vystavuje právnická osoba a jejich dávkový příkon záření gama přesáhne 0.5 μSv/h, stanoví zákon požadavky na ochranu pracovníků sbírek. Pokud takové minerály vlastní osoba soukromá, zákon se na ni nevztahuje. To ovšem neznamená, že by sběratel neměl dodržovat elementární bezpečnostní pravidla pro práci a uskladnění takového materiálu.

 

Složitější situace je u transportu, resp. zasílání přírodních radioaktivních minerálů.

 

Například pro zasílání radioaktivního materiálu v USA (pouze pozemní cestou, nikoli letecky) mají stanovenou maximální hodnotu záření zásilky (5 μSv/h). Pro většinu přírodních vzorků tak postačuje dvojité zabalení – menší krabička se vzorkem a případným stíněním (např. zabalení v alobalu) se vystředí do větší krabice. Vnější hodnota záření pak již splní podmínky přepravy. I tak ale musí být zásilka označena, že je v ní přepravován radioaktivní materiál. Pro tyto účely dokonce existuje kalkulátor: https://www.radprocalculator.com/Gamma.aspx

 

V rámci Evropské unie platí jednotná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES o pozemní přepravě nebezpečných věcí (ADR). Radioaktivní látky přitom patří do třídy 7:

 

Jsou to látky obsahující radionuklidy, ve kterých koncentrace aktivity a celková aktivita zásilky převyšuje stanovenou hodnotu. Do této třídy nespadají:

  • RL které jsou součástí dopravních prostředků
  • RL přepravované v podniku
  • RL jako implantáty
  • RL ve výrobcích schválených k prodeji
  • přírodní látky a rudy neurčené ke zpracování (koncentrace aktivit nesmí překročit určenou
  • hodnotu)
  • neradioaktivní předměty s RL na povrchu, když aktivita nepřekročí mezní hodnoty

 

Tato směrnice byla transponována do české Vyhlášky č. 379/2016 Sb. (Vyhláška o schválení typu některých výrobků v oblasti mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření a přepravě radioaktivní nebo štěpné látky.) viz např. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-379#f5952652

 

Dle této vyhlášky spadají přírodní radioaktivní minerály mezi tzv. vyjmuté zásilky. I pro ty však platí hranice aktivity, a hlavně i tak o jejich přepravě musí být přepravce informován:

 

Obsah obrázku textPopis byl vytvořen automaticky

 

Obdobně i na:

https://www.sujb.cz/fileadmin/sujb/docs/dokumenty/publikace/BN-JB-TR-1-1-Rev-1-0.pdf

 

Obsah obrázku text, snímek obrazovky, Písmo, řada/pruhPopis byl vytvořen automaticky

 

Dle sdělení SÚJB k dotazu na možnosti poštovní přepravy přírodních radioaktivních vzorků v „konferenci“ (12):

 

Bohužel, bez znalosti měrné aktivity vzorků Vám nejsme schopni sdělit relevantní informaci. Velmi pravděpodobně se ale bude jednat o vyjmutou zásilku, pro kterou platí meze aktivity vyjmuté zásilky obsahující přírodní uran. Ta je podle vyhlášky č. V379/2016 Sb. (tabulky 44 Přílohy č. 4) neomezená.

 

Hlavně však podle vyhlášky 379/2016 příloha č. 4:

14. 7. Přeprava poštou

80. Přeprava radioaktivních nebo štěpných látek poštou je v České republice zakázána.

 

Pokud dojde k zachycení zásilky (tedy někde „na cestě“ je náhodně prováděno měření dávkového příkonu), je informován Státní úřad pro jadernou bezpečnost, který následně posuzuje, zda je možné daný předmět vrátit vlastníkovi (odesílateli), tedy, zda se jedná o předmět (zdroj záření), se kterým lze volně nakládat. To nicméně neřeší vztah mezi odesílatelem a dopravcem a případné porušení jejich vzájemného ujednání či přepravních podmínek.

 

Zásadní v tomto směru jsou proto konkrétní přepravní podmínky jednotlivých dopravců. Tyto podmínky nesmí být mírnější než uvedená evropská směrnice a návazné české předpisy, mohou být ale naopak přísnější. Je právem dopravce stanovit si samostatně co přepravovat bude a co nikoli. Pokud půjdeme do přepravních podmínek jednotlivých společností, tak se v tomto směru dozvíme následující:

 

Česká pošta

Poštovní podmínky České pošty, s.p., základní poštovní služby:

https://www.ceskaposta.cz/documents/10180/282441/zps.pdf/a085daea-e843-4885-b60b-af3372319f75

 

Článek 2, Obsah poštovní zásilky

2. Obsahem poštovní zásilky nesmějí být

c) jaderné materiály a radioaktivní látky,

 

Na dotaz dorazila z České pošty tato odpověď:

Zásilky nekontrolujeme a je věcí odesílatele, aby dodržel ustanovení poštovních podmínek. V případě, že tak neučiní a pošta zjistí, že ustanovení dodržení nebylo, může toto mít vliv na případné náhradové řízení. V případě, že obsah zásilky vykazuje nadstandardní radioaktivitu, měl by odesílatel zvolit jinou formu přepravy.

 

Zásilkovna

Obchodní podmínky:

https://files.packeta.com/web/files/VOP_Zasilkovna.pdf

 

2.2 Z dodání jsou vyloučeny následující Zásilky a Odesílatel není oprávněn je předat k přepravě:

iii. obsahující látky podléhající Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)č. 1272/2008, ze dne 16. prosince 2008, o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, a dále jedy, žíraviny, radioaktivní látky, plyny a kapaliny v tlakových nádobách;

Na dotaz dorazila ze Zásilkovny tato odpověď:

Zásilkovna míru radioaktivity zásilek neměří ani nekontroluje, proto jsou obecně vyloučeny veškeré radioaktivní látky. Pokud by se následně zjistilo, že zásilka radioaktivní látky obsahuje, je odesílatel odpovědný za veškerou tím způsobenou škodu. Stejně tak, v souladu s VOP, pokud zásilka obsahuje zakázaný obsah, Zásilkovna za ni nikterak neodpovídá. Takovýto obsah prosím prostřednictvím Zásilkovny nezasílejte.

 

PPL

Všeobecné podmínky doručování zásilek PPL

https://www.ppl.cz/documents/20122/1825980/ppl_cz_obchodni_podminky.pdf/80b8645c-14e6-e5ce-b9ca-06c60a9c8239

 

Zakázané zásilky

2.1. Odesílatel souhlasí s tím, že Zásilka se bude považovat za neakceptovatelnou (nebezpečnou) a z tohoto důvodu za vyloučenou z přepravy (dále jen „Zakázaná zásilka“), pokud:

e) je klasifikována jako nebezpečná věc, zakázaná věc nebo věc, jejíž přeprava je omezena podle ADR (Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí) ve vztahu k Zásilkám přepravovaným silniční přepravou, či ze strany IATA (Mezinárodní asociace leteckých dopravců) nebo ICAO (Mezinárodní organizace pro civilní letectví) ve vztahu k zásilkám přepravovaným letecky, nebo jiné příslušné organizace;

 

Na dotaz dorazila z PPL tato odpověď:

Skrze PPL se tyto látky přepravovat nesmí. Zkuste se obrátit na DHL Freight– DHLFreight.CZ@dhl.com, tato firma spolupracuje s PPL a přepravuje pro PPL ADR zásilky.

 

DHL

Přepravní Podmínky DHL Express:

https://mydhl.express.dhl/cz/cs/legal/terms-and-conditions.html

 

2. Zásilky vyloučené z přepravy   

Zásilku nelze přijmout do přepravy, pokud:

  • je klasifikována jako nebezpečný materiál, nebezpečné zboží anebo zakázané či omezené předměty v přepravě ve smyslu ADR (evropské předpisy o pozemní přepravě nebezpečných věcí), či podle IATA (Mezinárodní asociace letecké dopravy), ICAO (Mezinárodní organizace pro civilní letectví) nebo jiné kompetentní instituce („Nebezpečné zboží“),

 

Na dotaz dorazila z DHL tato odpověď:

Podle informací od kolegů z oddělení pro nebezpečné zásilky je uraninit silně radioaktivní, v naší síti proto nemůžeme přepravit. Do komunikace přidávám kolegy z oddělení Sameday, zda by bylo v jejich možnostech.

Oddělení Sameday:

Dobrý den, bohužel přepravy zboží v třídě nebezpečnosti 7 – radioaktivní materiál, nezajišťujeme.

 

DPD

Podmínky přepravy, Zboží vyloučené z přepravy:

https://www.dpd.com/cz/cs/podpora/podminky-prepravy/zbozi-vyloucene-z-prepravy/

 

d. samostatně zabalené Zásilky, které jsou následně svázané či jinak spojené dohromady, a jsou označené pouze jedním štítkem, hořlaviny, chemikálie, kyselinotvorné, žíravé a dráždivé látky, lékařský odpad, lékařská zařízení a nástroje, nebezpečné zboží podléhající některé z úmluv o přepravě nebezpečného zboží (ADR, IATA, DGR apod.),

 

Na dotaz dorazila z DPD tato odpověď:

Radioaktivní materiál přes nás bohužel v žádném případě nelze poslat.

 

TOPTRANS

Zasílatelské podmínky systému TOPTRANS

https://www.toptrans.cz/preprava/data/2022-09-23-01-45-21-Zasilatelske-podminky-systemu-TOPTRANS-platne-od-1.-10.-2022.pdf

 

II. Zasílatelem požadované vlastnosti zásilek a vyloučené zásilky z přepravy

2.2. Z přepravy jsou vyloučeny zásilky v nedostatečném obalu, peníze v hotovosti, ceniny, vkladní a šekové knížky, platební karty, cenné papíry a jiné obdobné dokumenty, drahé kovy, perly a drahokamy a předměty z nich vyrobené, věci zvláštní hodnoty, písemnosti, plány, obchodní knihy, kartotéky, výkresy, nosiče dat a záznamy na nich,umělecké předměty, výbušniny, zbraně, střelivo, omamné a psychotropní látky, radioaktivní látky, živá zvířata a organismy, lidské či zvířecí orgány a ostatky, odpad, zboží podléhající zákazu dovozu/vývozu nebo jakémukoliv omezení či embargu, historický nábytek.

 

Na dotaz společnost TOPTRANS neodpověděla.

 

TNT

Přepravní podmínky TNT pro Evropu

https://www.tnt.com/express/cs_cz/site/terms-conditions.html#Section_12

 

12. Nebezpečné zboží.

12.1 Identifikace nebezpečného zboží. „Nebezpečné zboží“ jsou položky, které při přepravě mohou ohrozit lidi, zvířata a životní prostředí nebo přepravce. Odesílatel je povinen uvést, zda Zásilka obsahuje nebezpečné zboží dle klasifikace Doporučení OSN pro přepravu nebezpečného zboží, Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), Evropské dohody o  mezinárodní silniční přepravě nebezpečného zboží (ADR), Mezinárodní asociace leteckých dopravců (IATA) a platných právních předpisů.

 

12.2 Omezení služeb. S výjimkou okolností uvedených v tomto oddílu neposkytuje společnost TNT služby ve spojení s nebezpečným zbožím. Společnost TNT může podle svého uvážení přijímat určité nebezpečné zboží, avšak pouze poté, co se společnost TNT a Odesílatel/Příjemce dohodnou na požadavcích týkajících se tohoto určitého nebezpečného zboží. Podrobnosti specifických požadavků společnosti TNT spolu s postupem pro podání žádosti o "status schváleného zákazníka" jsou k dispozici u zákaznického servisu společnosti TNT.

 

Se společností TNT lze patrně individuálně dohodnout přepravu radioaktivních vzorků.

 

FOFR

Přeprava ADR

https://www.fofrcz.cz/preprava-adr

 

Každé středisko FOFR má k dispozici certifikovaného ADR poradce, který je v případě dotazu k dispozici. Středisko zajišťující svoz zásilky bude vyžadovat bezpečnostní list (dokumentaci) k přepravě nebezpečných látek.

 

Se společností FOFR lze patrně individuálně dohodnout přepravu radioaktivních vzorků.

 

Samozřejmě existuje dnes celá řada dalších, převážně menších přepravců, konkrétní podmínky si musíte zjistit. V případě zjištění porušení přepravních podmínek, i pokud nepřekročíte evropskou směrnici, Vám mohou zásilku z přepravy bez náhrady vyřadit a zlikvidovat, zejména pokud zásilka vnějším zářením překročí hodnoty dané zákonem. Také Vás mohou předat ke správnímu přestupkovému řízení, případně i trestnímu stíhání a v občanskoprávním řízení se domáhat i náhrady případné – i třeba jen domnělé újmy.

 

Letecká přeprava má ještě další a přísnější mezinárodní pravidla a přeprava radioaktivního materiálu je v podstatě vyloučena úplně.

 

Z uvedeného plyne, že zasílání radioaktivních vzorků je velmi problematické a vhodnější tedy je vždy osobní předání. Málo aktivní vzorky, vhodně zabalené asi lze zasílat, zejména, vystředíme-li je do větší krabice. Vždy však s určitým rizikem následných komplikací.

 

 

 

5. Použitá literatura a zdroje

 

  1. GOLIÁŠ, Viktor. Bezpečný sběr a zacházení s radioaktivními minerály. In: Minerál. 2017/3.
  2. PAULIŠ, Petr, BABKA, Karel, SEJKORA, Jiří, ŠKÁCHA, Pavel. Uranové minerály ČR a jejich nejvýznamnější naleziště. – Kuttna, Kutná Hora. 2016. ISBN 978-80-86406-80-0
  3. Měřili jsme v Česku radioaktivitu. Čísla mohou vyděsit, ale o nic prý nejde [online]. Idnes.cz. [20.08.2023] Dostupné z: https://www.idnes.cz/technet/veda/cernobyl-zareni-spad-mereni-gama-7714-10-hammerhead-hh-nejdek-jachymov-zatez-znecisteni.A190626_220210_domaci_top
  4. Radiační ochrana pro vybrané pracovníky.[online] Text ke kurzu získání zvláštní odborné způsobilosti. ČEZ. Brno. 2019. [20.08.2023] Dostupné z: https://www.cez.cz/edee/content/file/vzdelavani/skoleni/skoldohprac/zoz_ro.pdf
  5. ROWAN, Alysson. HerebeDragons: The Care and Feeding of Radioactive Mineral Species [online]. Feb 2017. [20.08.2023] Dostupné z: https://www.academia.edu/31501150/Here_be_Dragons_The_Care_and_Feeding_of_Radioactive_Mineral_Species_Feb_2017_
  6. Jak měříme radioaktivitu [online]. Atominfo.cz [20.03.2023] Dostupné z: https://atominfo.cz/2012/05/sievert-becquerel-rentgen-jak-merime-radioaktivitu/
  7. Atomy a částice [online]. Techmania Science Center [20.08.2023] Dostupné z:  https://edu.techmania.cz/cs/encyklopedie/fyzika/atomy-castice
  8. Inverse Square Law Plot [online]. [20.08.2023] Dostupné z:  https://hyperphysics.phy-astr.gsu.edu/hbase/Acoustic/invsqs.html
  9. Mapa [online]. [20.08.2023] Dostupné z:  https://map.safecast.org/?y=49.79&x=16.29&z=8&l=0&m=0
  10. Přírodní radioaktivita a problematika radonu [online]. Státní úřad radiační ochrany. [20.08.2023] Dostupné z: https://www.suro.cz/cz/prirodnioz
  11. PRICE, Monica, HORAK, Jana, Faithfull, John. Identifikace a nakládání s radioaktivními geologickými vzorky [online].  Journal of Natural Science Collections.  Volume 1, 27–33, 2013 [20.08.2023] Dostupné z: https://www.geocurator.org/images/resources/advice/radioactive.pdf
  12. SÚJB, diskuse ke zdrojům ionizujícího záření: [online] [20.08.2023] Dostupné z: https://www.sujb.cz/aplikace/konference2/detail.php?page=2&thrd=260
  13. Wikipedie – Radon [online] [20.08.2023] Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Radon
  14. CHVÁTALOVÁ, Barbora, BROUNKOVÁ, Dana. Pravidla radiační ochrany. [online] (příručka k e-learning kurzu). ČEZ. 2018. [20.08.2023] Dostupné z: https://www.cez.cz/edee/content/file/vzdelavani/skoleni/kp/pravidla_ro-prirucka_e-kurzu.pdf
  15. Veličiny a jednotky. [online] ČEZ. [20.08.2023] Dostupné z: https://www.cez.cz/edee/content/file/static/encyklopedie/encyklopedie-energetiky/03/veliciny_5.html
  16. COHEN-UNGER, Susan, EVRENSEL, Ayhan. Ionizující záření, účinky a zdroje. [online] Program OSN pro ochranu životního prostředí. 2016. Překlad do češtiny byl připraven Státním úřadem pro jadernou bezpečnost. [20.08.2023] ISBN: 978-92-807-3600-7

Dostupné z: https://www.sujb.cz/fileadmin/sujb/docs/radiacni-ochrana/dokumenty/Radiation-InsidePart-Czech-Feb_2017-1.pdf

 

 

V Praze dne 20.8.2023 Jan Kutý

© Mallorn, z. s.

 

Poděkování:

 

za zaslání cenných zdrojů informací:   Richardu Sobotkovi

 

za odbornou korekturu:   RNDr. Jiřímu Čížkovi, RNDr. Luďku Kráčmarovi, Mgr. Davidu Sedliskému

a řadě dalších odborníků, kteří si nepřáli být jmenováni :-) …

 

Obsah obrázku kalendářPopis byl vytvořen automaticky

 

Zdroj: https://xkcd.com/radiation/

 

 

Vyhledávání

Kontakt

Mallorn Chelčického 12
Praha 3
13000
+420723589170
(předseda spolku)

datová schránka: uyzidq5

bankovní spojení:
FIO banka, č. ú: 2900654690/2010
IBAN: CZ6120100000002900654690