Novopacko

18.04.2014 00:00

Novopacko
18.-21.4.2014, účast Petr Bittner, Vladimír Hofman, Jan Kutý, David Lein, David Mareš

V sobotu jsme začali průzkumem lesa nad Levínskou Olešnicí. Klokaní pole bylo jako obvykle lučním porostem a lůmek na vrcholu nejevil známky novějších prací. Cestou Pertr našel srnčí paroh. Následovalo hodinové bloudění v porostech, než jsme našli Levínské výkopy, kde jsme zanechali Klokana, aby se zahrabal a pokračovali jsme na pole u Levínské Olešnice. Pole pod Levínem (pod dráty) bylo již dost zarostlé a v podstatě nehledatelné, pouze pásek až dole u kolejí byl čerstvě povláčený. Na něm jsme však našli jen zlomky, tak na rozdávání na burzách zdarma. Pokračovali jsme na další pole za silnicí, směrem k Nedaříži, která byla však bohužel také čerstvě povláčená, nicméně jsme si ověřili, že i tam by se daly acháty nacházet. Na další pole, které jsme dosud neznali a které leží na druhé straně, nad Levínskou Olešnicí nás dovedl Vláďa a bylo to první pole, kde se daly nacházet, a celkem i v hojném množství, bohužel spíše menší pecky. Pro budoucnost jsme jej proto nazvali Hofiho polem :-) … Pokračovali jsme k Horkám na pole u rozcestí, které bylo čerstvě zoráno a tak jen pár kousků chalcedonu potvrdilo, že i tam lze hledat. Následoval lom Zlatnice, kde jsme provedli pouze fotodokumentaci. Vykopané štoly v melafyru vypadaly velmi nebezpečně. Vrátili jsme se pro Klokana zakopaného na Levíně, kde mezi tím nic, kromě druhého srnčího parohu nenašel, a vyrazili jsme do Stupné, kde jsem se pro změnu já marně snažil najít araukaritová pole na kterých jsem před dvaceti lety sbíral. Jediné zorané pole na obzoru to bohužel nebylo. Doufali jsme, že nám poradí na něm přítomný zemědělec, který ač ochotný, byl bohužel holanďan a nic nevěděl.

V neděli jsme jeli nejprve k lůmku a poli V Popelkách. Lůmek je starý bez zjevných prací a pole nad ním zarostlé. Pokračovali jsme k lomu u Rváčova. Na turistických, mapy.cz v satelitním pohledu vidět je, na google mapách již ne. Jak se tedy dalo předpokládat, zjistili jsme, že je poměrně čerstvě zavezený a aplanovaný a lze jej tedy zařadit k zaniklým mineralogickým lokalitám. V remízku u něj jsem zase já pro změnu našel celé srnčí paroží, i s lebkou. Okolní pole, opět v porostu, poskytla pár vzorků chalcedonu, takže by nebyla v budoucnu marná návštěva. Pokračovali jsme na pole u Morcinova. U křížku byla již zarostlá, ale o kus níže, v čerstvě povláčeném poli se hledat dalo, i když opět spíše jen zlomky, hlavně křemene, občas ametystu a achátu. Další lokalitou byly výkopy v lese pod zaniklým hrádkem Kozlovem. V literatuře a na internetu je dštěna zloba na mineralogy jak tuto lokalitu pustoší a musím říci, že poněkud přehnaná. U Kozlova nebylo zjevně již několik let kopáno a staré práce prozrazují drobné pinky v lese, zarostlé a tak nezřetelné, že ten kdo by je nehledal, by si jich vůbec nevšiml. V jedné z nich jsem našel zlomek achátu na hornině. Cestu zpět k autu jsme zvolili zkratkou, která byla sice delší, ale zato míň pohodlná. Následovala lokalita Jivany. Podle satelitních map jsem u lesa viděl krásné nové výkopy, které se však na místě ukázaly být místní obecní černou skládkou. Nedaleko byla rozpadlá bouda s krásným znakem a nápisem ve vchodu :-). Jivany je tedy také třeba zařadit mezi zaniklé lokality. Dále jsme jeli k Libuni. Pole nad nádražím byla již zarostlá a nehledatelná, zato pole dále, směrem k hlavní silnici a ke Kněžnici byla čerstvě povláčená a zatím málo prochozená. Tam jsme zůstali až do večera a tašky se krásně plnily i mnoha nerozbitými, poměrně velkými peckami, které vydají svá tajemství až po rozřezání. Na těchto polích jsme si velmi zlepšili náladu a Vláďa zde našel nádherný červený opál, který Petr pojmenoval „oko Mordoru“ a doporučil, aby si jej Vláďa raději nedával do ložnice.

V pondělí jsme nejprve vyjeli do Studence. V lomu byl veliký, čerstvý odstřel, takže jsme se natěšeně vrhli do kamení. Bohužel musím konstatovat, že jsme nenašli v podstatě nic. Zatím se mi nestalo, že by Studenec byl tak chudý na nálezy, jako tentokrát. Pro velký úspěch před třemi týdny, ale hlavně na přání Petra, byl závěrečnou lokalitou Frýdštejn. Tentokrát jsme vůbec nešli do vlastního lomu (ten jsme minule stejně vysbírali), ale vystačili jsme si na haldách nadrceného kameniva, kde jsme opět nasbírali jak achátové pecky, tak i pár ametystových geod s kalcitem na odleptání.