Elba

03.03.2020 00:00

Elba

3.–8.3.2020, účast David, Honza, Petr a Petr.

Navštívili jsme Italskou Elbu. Jako první jsme po příjezdu trajektem do Rio Mariny a ubytování zašli na pláž severně od městečka. V nejzazším cípu pláže je plácek, na kterém leží nepřeberné množství omletých valounů hematitu. Jde o zajímavou surovinu, použitelnou hlavně dekoračně, jako těžítka atp.

Hned na druhý den jsme však vyrazili do hlavního cíle naší akce, opuštěného železnorudného lomu Miniera di Ferro u Rio Mariny. V čelní části lomu je hlavní zdroj zdejšího pyritu a hematitu – spekularitu (na snímku šedé haldičky). Je zjevné, že materiál je již zástupy mineralogů notně prosbíraný a postupná eroze nedokáže kvalitnější materiál dost rychle obnovovat. Kopání by asi bylo možné, ale mazlavé bláto s množstvím černých hematitových šupinek by téměř znemožňovalo nález kvalitních vzorků. Takže – materiálu, zejména kusového pyritu a různě velkých balvánků hematitu je tam hodně, nález kvalitnějších větších krystalů pyritu je však řídký. I tak jde o poměrně zajímavou a vzhlednou surovinu v kombinaci zlatého pyritu a černého hematitu. Vyplatí se rozbíjet větší kameny či balvánky pyritu, uvnitř bývají dutinky s krystaly. V čistě hematitových balváncích zase bývají dutiny s lištovými krystaly spekularitu, často s iridescencí – náběhovými barvami. Problém je, že hematit-spekularit je velmi tvrdý a kompaktní a není jednoduché větší kusy rozbít a to ani tříkilovou palicí. Materiálu jsme nashromáždili bohatě a to i při druhé návštěvě v sobotu. Ovětralé pyrity se dají dobře oživit v roztoku zředěné kyseliny chlorovodíkové, pro jistotu jsem je po této koupeli nechal ještě neutralizovat v roztoku sody.

Další den jsme chtěli najít lokalitu krystalů zeleného křemene – prasemu u obce Porticciolo. Bohužel jsme hledali marně. Terén tam je velmi strmý a zarostlý křovinami. Umístění z literatury se nám podařilo zjistit jen přibližné. Cestou zpět jsme se stavili u skalky, která je pod cestou nad mořem, kousek jižně od přístavu v Rio Marině (Torre di Rio – Santa Filomena area). Skalka je celá tvořená stébelnatým hedenbergitem, místy s žilkami epidotu. Má se zde vyskytovat i ilvait, ale ten se nám identifikovat nepodařilo. Ze snímků jsem měl představu, že stébelnatý materiál bude snadné odlamovat, opak však byl pravdou. Jde o velmi tvrdý a houževnatý minerál – křemičitan a bylo spíše dílem štěstí, že se mi podařilo jednu opravdu nádhernou "kru" odloupnout. Na místě jsme ji neformátovali, abychom vzorek neponičili. Pustíme se do něj, jakmile v dílně sestavíme štípačku. Odpoledne jsme jeli do vzdálenějšího lomu na železné a měděné rudy Cape Calamita Mine. Více než minerály mědi mne zde zajímal výskyt granátů pod Palazzo Calamita. Ukázalo se však, že jsou pouze drobné a ne příliš vzhledné. Nad lomem je řada výchozů hedenbergitu, na rozdíl od předchozí lokality však spíše šedého a ne příliš vzhledného. Odebral jsem několik vzorků, které zkusím rozřezat a vyleštit. V pozdním odpoledni začalo nebe temnět a hřmít, takže jsme zbaběle utekli, zůstal jen Petr Havránek, který pokračoval přímo do lomu, a vyplatilo se mu to. Našel množství velmi pěkných vzorků chryzokolu. Dost mě mrzelo, že jsem tam nešel (zvlášť když se lomu bouřka vyhnula), Petr mi však jeden sbírkáč věnoval.

Poslední den jsme opět zašli na hlavní lokalitu Miniera di Ferro a nasbírali jsme další pyrit a hematit. Závěrečný večer jsem opět věnoval pláži u Rio Mariny. Říkal jsem si, když je tu hematit, tak kde je pyrit? A opravdu, když se člověk začal lépe dívat, tak se našly i omleté pyrity. Většinou menší než ty hematity, ale byly tam také. Zvláště mě potěšil nález čtyř omletých valounů, kde je z poloviny pyrit i hematit.

V neděli jsme namířili z Elby, která tou dobou byla zcela bez nákazy, projeli jsme bez zastavení problematickou částí Itálie a po příjezdu do tou dobou již zavirované Prahy jsme si nastoupili do 14denní karantény :-) …

Foto – CC Mallorn